Lodní šroub
JOSEF RESSEL
Josef Ressel (1793–1857) pocházel z česko-německé rodiny z malého
městečka ve východních Čechách. Absolvoval gymnázium,
dělostřeleckou školu v Českých Budějovicích, v letech 1812-1814 navštěvoval přednášky na vídeňské univerzitě a c. k. lesnickou akademii ve Vídni-Mariabrunnu. Poté nastoupil jako lesník v Kraňsku (Slovinsko), kde pak starostí o lesy v okolí Terstu, Lublaně, ale i později v Istrii a na ostrově Krku (Chorvatsko) a dalších místech strávil zbytek svého života.
První funkční
lodní šroub
Jelikož jeho práce jej vedla zcela jiným směrem, věnoval se svému koníčku vynalézání výhradně ve volném čase. Některé prameny uvádějí, že Ressel uvažoval o využití Archimédova šroubu k pohonu lodí již za svých studií na vídeňské univerzitě. K potvrzení však chybí jakékoli důkazy. Prokazatelným faktem je, že svůj lodní šroub si nechal patentovat koncem roku 1826.
Nový vynález, který rotačním pohybem vytváří sílu k pohybu lodí, se mezi majiteli kolesových parníků nesetkal s pochopením a jediné použití v praxi skončilo fiaskem, avšak nikoli díky lodnímu šroubu, ale poruše parního stroje. Jeho rozšíření se tak za svého života Ressler nedočkal a navíc se vedly spory, kdo byl vlastně jeho vynálezcem. Nakonec mu bylo prvenství potvrzeno.
Model Resslovy parolodi „Civetta“, na které byl v roce 1829 k pohonu poprvé použit lodní šroub vynalezený Resslerem; NTM
R
Ressel byl skutečně všestranným vynálezcem, neboť paleta nepatentovaných vynálezů byla bohatá. Byl autorem návrhu mechanizmu divadelního jeviště, způsobu získávání kuchyňské soli odpařováním, nové konstrukce pluhu, různých typů jednoúčelových parních strojů, přenosného optického polního armádního telegrafu, ochranného prostředku k dlouhodobému konzervování dřeva pro stavbu lodí, kapalinového kompasu, pneumatické potrubní pošty nebo přenosného mandlu na prádlo a dalších.
